Menu

Není koučink jako koučink

Není koučink jako koučink

Trochu pořádku do zkreslených pojmů.

Pro mne je koučink radost z objevování. Miluji moment, kdy položím dobrou otázku, klientovy oči se odpojí ode mne a od okolí, a klient se ponoří se do svého vnitřního světa a začne pracovat. Nechává na sebe otázku působit a čeká na to, co se mu vhlavě objeví. Je to chvíle, kdy se povedlo spustit celý jeho tvořivý a přemýšlecí aparát na plný výkon. Začne si prohlížet všechny obrazy, informace, pocity, které v sobě nosí, a které souvisí s problémem nebo otázkou na kterou hledá odpověď. Plně se soustředí na svůj vnitřní svět a prohlíží si ho svým vnitřním zrakem. Na plno běží jeho vnímání, zapojuje svou představivost a intuici, uvědomuje si hlouběji, co s čím souvisí. A postupně hledá obraz řešení a definuje si cestu, která k němu vede. Já přitom plně vnímám jeho, pozoruji jemné změny jeho mimiky a to co vyzařuje. A čekám, jak se změní jeho výraz, abych se mohl rozhodnout, jestli položím další podpůrnou otázku nebo nechám plynout rozběhnutý vnitřní proces. A stále v sobě hlídám, jestli směřujeme k cíli, který si na začátku setkání sám nadefinoval.

Kdo všechno jsou koučové a jak se v tom vyznat?

S velkou pravděpodobností je mnou popisovaný obrázek odlišný od vaší představy toho, co je koučování. Tento pojem je v širokém povědomí (nejen) našeho národa velmi široce a různě vnímaný. Nikdo pořádně neví, co koučink nebo koučování je. Neexistuje jednotná všeobecně uznávaná definice. Pod pojmy koučink, či koučování se skrývá široké portfolio různých profesí. Je to moderní slovo a tak si koučové říkají sportovní trenéři, lodivodi reprezentačních týmů, někteří terapeuti, poradci, lektoři, mentoři. A aby toho nebylo málo, koučovési říkají i lidé, kteří vůbec neradí a nemotají se vám do toho, na čem pracujete. Lidé, kteří vedou a podporují klienta k tomu, aby se jemu dobře přemýšlelo, pracovalo, připravovalo. Tento přístup, začal aplikovat John Whitmore v semdesátých letech, kdy své klienty (ne)učil golf tak, že místo rad, co mají dělat, jim začal klást otázky, které je samotné nutily přemýšlet a hledat, jak a co mají při učení dělat a měl s tím výborné výsledky. Bohužel tenkrát ten přístup nenazval jinak. Tak začala historie koučovacího přístupu, který se také nazývá koučování a který bych vám rád více přiblížil, protože se v České republice rychle rozšiřuje a určitě dříve nebo později na nějakého takového kouče narazíte. Hodnota posledně jmenovaných koučů spočívá v tom, že vás umí velmi intenzivně podporovat ve vašem vlastním přemýšlení a hledání odpovědí. Nemanipulují, nechávají na vás, k čemu dojdete. Kladou silné otázky, nutící do hloubky přemýšlet. Umí pracovat s efektivními postupy a procesy, kterými vás provázejí. Učí zaměřovat pozornost jinak a někdy i jinam, než jste sami zvyklí. Učí vás efektivní techniky vnitřní práce a ukazují, jak využívat schopnosti, o kterých často ani netušíte, že je v sobě máte. Zeefktivňují váš vnitřní tvořivý a rozhodovací proces a posouvají ho na mnohem vyšší úroveň. Rozvíjí vaše myšlení, představivost, vnímání, cit, intuici… Nejčastější oblasti, kde takoví koučové pracují, jsou life koučink, kariérový koučink, top executive koučink, postupně se objevují i ve školství, neziskové sféře. Otáčí trochu na hlavu zažitá schémata. Lidé jsou zvyklí si od expertů kupovat rady a najednou přichází skupina lidí, která si nechává dobře platit za to, že Vám dává otázky a nutí vás přemýšlet, místo aby „s vámi něco dělala“.Ccož např. od našich kolegů sportovních koučů očekávají. Osobně jsem přesvědčený o tom, že kdyby se mnoho špičkových trenérů a sportovních koučů naučilo koučovat, jako to děláme my, byli by ještě o kus lepší. Od určité úrovně zvládnutí základů čehokoliv už je lepší nechat klienta pracovat a nechat ho, aby si na věci přicházel sám. A to právě popisovaný přístup podporuje.

Koučink v businessu

Do managementu a vedení firem koučink v posledně jmenovaném podání přináší velké zefektivnění přípravy lidí na vedoucích pozicích, majitelů, šéfů, manažerů. Je to oblast, kde často neexistují univerzální řešení nebo návody. Člověk v takové pozici je na mnoho věcí sám a na kvalitě jeho rozhodnutí a nápadů často závisí mnoho dalších lidí. Každý dobrý lídr tráví spoustu času přípravou a špičkový kouč mu do ní může přinést mnohem vyšší kvalitu, než které je sám schopný. Ve dvojici se práce zintenzivní a zefektivní, rozevřou se nové úhly pohledu. Navíc se klient osobně rozvíjí, protože se učí pracovat s novými postupy a technikami vnitřní práce. A to je něco, co mnoha šéfům chybí a postrádají to. S koučem může velmi intenzivně pracovat na svých připravách souvisejících s řízením firmy i jeho samého a ještě se u toho naučit mnoho nového. Sám si nadefinuje zadání, případně mu ho kouč pomůže dojasnit a pak plnou kapacitu svého mozku soustředí na hledání řešení. Kouč se mu nemotá do obsahu toho, co vymýšlí, ale velmi intenzivně ho podporuje v tom, aby celý proces směřoval kdefinovanému cíli a byl efektivní. Klientům se má skvěle přemýšlet, mají se posouvat dál v řešení svých otázek a problémů, zažívat „aha“, uvědomovat si skutečná jádra problémů a nacházet k nim řešení. Role kouče je podporovat, ladit mozek na nejvyšší výkon, provázet procesem přemýšlení, hlídat zaměření na cíl, nabízet postupy a techniky. Je to podobná role jako facilitátor v týmové práci, jen je ve dvou a tím velmi intenzivní. S dobrým koučem má klient udělat za stejnou dobu mnohem víc kvalitnější práce, posunout se dál nebo víc do hloubky problému, než by zvládnul sám. O tolik, aby se mu vyplatilo za koučem dojet a zaplatit mu za to.

Na čem se dá pracovat

Témata, se kterými můžete za kouči přijít, jsou velmi bohatá. Top executive kouč musí být velmi komplexně vybavený člověk. Já se svými klienty nejčastěji začínám od řízení sebe sama, dotvoření jasné a silné podnikatelské vize, posílení vlastní role a týmu, ujasnění si rolí a kompetencí. Manžeři chodí i s osobními tématy na rozhraní práce a soukromí, dle mého se to nedá moc oddělovat. Schůzky bývají zhruba na 1,5 h po 4-6 týdnech, na tvorbu vizí bývají setkání delší. Běžný kontrakt je na půl roku až rok spolupráce a často koučink kombinujeme se vzděláváním v otevřených nebo uzavřených skupinách. Běžně chtějí klienti spolupracovat dál a posílají do procesu i svoje lidi, kteří o to stojí. Koučink má být jednoznačně dobrovolná záležitost, pokud to má k něčemu být. Pár klientů jsem našel i tak, že za mnou zástupce firmy se zakázkou, abych udělal něco s jejich lidmi a já mu odpověděl, fajn, pošlete mi šéfa. Je to moje velké doporučení, za jehož porušování už mnoho firem utratilo a určitě ještě utratí spoustu peněz. Chcete-li dělat změny ve firmách, bez hlavy to nejde. Začít pracovat potřebuje on sám. Pokud si změny povede a bude měnit i sebe, má velkou šanci, že se bude měnit systém pod ním. V tomto ohledu jednoznačně platí české přísloví o rybě…

Stav koučinku v ČR

V České Republice má koučink velmi různorodou pověst. Všeobecně uznávaná regulace a vymezení pojmu a přístupu neexistuje. Na trhu se pod nálepkou kouč skrývá mnoho různých přístupů a způsobů práce. Pro klienty je tak velmi těžké rozhodnout se a vybrat si. V mnoha firmách jsem se setkal s postojem: „Díky, kouče už jsme tu měli.“ A osobně mě to velmi mrzí, protože špičkovým profesionálům, kteří za sebou mají výsledky v businessu a velmi spokojené klienty to kazí pověst. Stráví spoustu času vysvětlováním, co vlastně dělají a jak to funguje, místo, aby pracovali s klienty. Na schůzkách s kouči uslyšíte mnoho různých definic koučinku. Několik profesních sdružení na trhu se snaží vysvětlit, že právě jejich definice slova koučink je ta správná, že jejich systém certifikace je ten nejlepší a chudáku kliente, vyznej se v tom… Znám příběh jednoho kolegy, který si chtěl nechat do titulku při televizním rozhovoru napsat slovo kouč a byl odmítnut se slovy: „To tam nedáme, to nikdo neví, co to je.“ Dle mého názoru oprávněně. Tak pro orientaci pár dobrých doporučení.

Jak si vybrat kouče?

První jasný bod. Ujasněte si, co od spolupráce chcete a očekáváte. Pak začněte hledat člověka s odpovídajícím přístupem, praxí a vzděláním. Snad předchozí text trochu napoví.

Hlavní a základní měřítko, podle kterého doporučuji vybírat, jsou doporučení a reference od konkrétních klientů. Ptejte se, co tam kouč dokázal a jaké má za sebou výsledky. To je podle mě nejspolehlivější. A ještě lépe se na to zeptejte samotných klientů, pokud je to možné (v oboru platí lékařské tajemství).

Třetí věc, která vám hodně napoví, je ochutnávka služeb konkrétního kouče. Slušní koučové ji standardně nabízí. Položte koučovi na první schůzce na stůl váš aktuální problém nebo otázku a vyzkoušejte si, jak daný člověk pracuje a jaký přístup používá. Sami budete moci posoudit, jestli Vás „někam nebo k něčemu koučuje“ nebo jestli zažijete, přístup, který jsem popisoval v úvodu článku. Navíc budete moci sami posoudit, jak vám daný člověk osobně sedí. Vyberte si jednoznačně člověka, který na vás působí důvěryhodně a jehož přístup vám osobně sedí.

Osobnost samotného kouče neumí vyhodnotit, žádný akreditační systém a přitom je velmi důležitá pro to, jak se vám bude s konkrétním člověkem pracovat. Jeho lidská zralost, zkušenosti, přístup, pohlaví, věk, všechno hraje roli. Nepodceňujte to. Splní-li člověk ostatní kritéria, bude vaše osobní chemie rozhodující a nepodceňujte jí.

Další otázky, které byste měli koučovi položit: Jak přesně pracuje? Jaké má školy a vzdělání? Kde se koučovat naučil? Jak se dál vzdělává? Vřele doporučuji hledat kouče s akreditovanými tréninkovými programy. Ty Vám alespoň zaručí nějakou regulaci a přístup a z dané školy nebo asociace se dá odhadnout, jak jejich koučové pracují, na čem stavějí a z čeho vycházejí.

V ČR působí několik profesních organizací. Nejdelší tradici má u nás systemický koučink, jejichž koučové se sdružují zejména v ČAKO (Česká asociace koučů) a má v tuto chvíli asi i nejvíce svých akreditovaných koučů. Nejmladší skupinou je EMCC (European Mentoring and Coaching Council). Dle mého názoru nejlépe nadefinovaná pravidla a systém má ICF (International Coach Federation). Je to asi největší mezinárodní organizace sdružující kouče na světě (sdružuje kolem 17 000 koučů po celém světě). Má jasně nadefinovaný etický kodex a hlavně kompetence (dovednosti), které má jimi akreditovaný kouč mít a jejím vzdělávacím systémem v současnosti v ČR prochází mnoho budoucích koučů.

Všechny tři organizace mají své akreditační systémy a akreditace nebo alespoň směřování dává klientům slušnou šanci na garanci setkání se s profesionálem, není to ale podmínka a podle mě to zatím nedává absolutní jistotu. Špičku podle mě poznáte až podle výsledků a na ně potřebuje kouč mít za sebou 3 – 5 let intenzivní práce s klienty.

Pro svou pohodu se nebojte i položit otázku, zda kouč využívá nějakou formu supervize nebo intervize. Osobně si myslím, že by to měla být nedílná součást jeho práce, která mu pomáhá dál se profesně rozvíjet. Kouč přesvědčený o své neomylnosti může hodně uškodit vám i vašemu businessu.

Poslední kritérium, které doporučuji zvážit je počet hodin praxe. Např. koučové pod ICF, mají povinnost vést si přesnou evidenci, aby jí mohli doložit k akreditaci. A další sdružení to mají podobné. Pro zajímavost na základní stupeň akreditace (ACC) od ICF potřebuje kouč 200 h praxe s klienty a 60 hodin akreditovaného vzdělání, na úroveň profesionální kouč (PCC) už je to 750 h praxe, 120 h vzdělání a zkoušku. Vyplývá z toho, že stát se profesionálním koučem pdo ICF je tvrdá práce na minimálně tři roky.

Přeji šťastnou ruku při výběru!

Ing. Miroslav Spousta (1974) kouč průvodce a lektor Koučink Akademie

15.1.2011

Věnuje se přípravě a rozvoji podnikatelů a manažerů. Na českém trhu poradenství a vzdělávání se pohybuje 13 let. Vystudoval ČVUT Praha. Výcvik v koučování akreditovaný u ICF absolvoval u kanadské Ericson College. Byl dva roky vice-prezidentem české pobočky ICF. Má kolem 500 hodin koučovací praxe. Více na www.koucinkakademie.cz

Informace o koučinku v ČR jsou na stránkách třech základních profesních sdružení:

ICF Czech Republic www.coachfederation.cz

ČAKO - Česká Asicoace Koučů www.cako.cz

EMCC Czech www.emcc-czech.cz

Zpět na přehled článků