Menu

Cesty koučinku a terapie, kdy je vhodný koučink a kdy terapie?

Cesty koučinku a terapie, kdy je vhodný koučink a kdy terapie?

Rozhodujete se, jakou cestou se vydat na podporu svého vlastního růstu, uzdravení a nasměrování? Lidé se mě často ptají, jaký je rozdíl mezi přístupy koučinku a terapií a co je k čemu dobré. Pro normální zdravé lidi může být velmi užitečné obojí, záleží na situaci a tématu. Koučink se orientuje převážně na tvořivé pozitivní myšlení, na vytváření něčeho nového, co si přejeme v životě zažívat nebo realizovat. Soustředí se hlavně na přítomnost a budoucnost, překážky na cestě za cíli dokáže buď šikovně obejít, nebo i transformovat do nových vzorců. Pomáhá podívat se na svou situaci z jiné perspektivy více úhlů pohledu.

Terapeutické metody se zabývají pročišťováním a transformováním hlubších vnitřních překážek, které ovlivňují naši přítomnost (zdraví, práci, vztahy, postoj k sobě…). S některými si koučink hravě poradí, na jiné je však krátký a tam přichází ke slovu právě terapie. Tyto „bloky“ či bariéry, bránící nám využívat plně svůj potenciál, mají většinou původ v minulosti. Některé z nich se s námi táhnou mnohem déle, než si vůbec dovedeme představit, jak se ve střípcích odhaluje naše minulost při hlubších terapeutických procesech. Cílem rozhodně není rýpat se ve své minulosti, pouze sáhnout do míst, kde došlo k zásadnímu „pokřivení“ a „narovnat“, co je třeba, aby současný život mohl plynout snáze a hladčeji. Jde o to maximálně zahojit zranění, protože potom máme mnohem více energie pro novou tvorbu.

Koučink i terapie mají své důležité místo na cestě vnitřního růstu, zvědomování a prožívání života. Když jsem objevila odlehčenou, pozitivitu a radostnost koučovacích sezení, měla jsem dočasně tendenci zavrhnout náročné a mnohdy slzavé terapeutické procesy a vše, co jsem v předchozím desetiletí učila a používala při práci na sobě a s klienty. Teprve později jsem zjistila, že právě kombinace obojího umožňuje urychlit a prohloubit úžasnou cestu „k sobě domů“. Koučink v tomto pojetí dává rámec cíle, záměru či směřování. Někdy se na cestě k cíli objeví překážka koučinkem s jeho imaginativními technikami nepřekonatelná, která se i při vší snaze vynořuje znovu a znovu. Např. v těle“zamrzlé“ a vytěsněné dávné trauma se promítá do více oblastí v životě a posléze se vynořuje jen ve formě všelijakých symptomů. Pak je dobré vzít na pomoc některé terapeutické nástroje. Ty nám umožní uvolnit zablokovanou energii a v některých případech také dokázat nahlídnout ve svém nitru, o co jde a změnit základní životní přesvědčení a osobní zákony. Tento transformační proces nám většinou přinese velkou úlevu, vnitřní smíření, odpuštění sobě i druhým, vhled a pochopení širších souvislostí. Tento fakt je sám o sobě cenný. Život dostává nový rozměr, jako bychom například přešli z dvojrozměrného vnímání na trojrozměrné. Střípky mozaiky se skládají a podstata je pro nás zřetelnější.

Systemické konstelace mohou mít obojí charakter – koučovací i terapeutický – podle toho, jak jsou použity. Poskytují nám nástroj, jak zkoumat věci minulé, současné i budoucí a vnímat vztahy. A to v nejširším slova smyslu, ať už se jedná o vztahy v rodině, mezigenerační, partnerské, kolegiální v pracovním kolektivu, mezi organizacemi, v rámci skupin lidí, mezi jednotlivými částmi systémů, včetně orgánů v těle, atd. Další možné použití je koučovací zvědomění vnitřních hlasů, když se zaobíráme nějakým problémem a hledáním jeho řešení.

Nevím, jestli „všechny cesty vedou do Říma“, tak daleko nejsem schopna dohlédnout, ale ze zkušenosti vím, že různé cesty mohou vést překvapivě ke stejnému cíli. Liší se pouze v tom, jak dlouho trvají, co na nich prožijeme, jak moc je ten proces náročný, (ne)příjemný a skutečně obohacující pro náš růst.

Zkušenosti mnohých klientů a kolegů i moje osobní zkušenost ukazují, že transformační koučink i terapie mohou vést k silným hlubokým prožitkům něčeho uvnitř nás, co nás zdaleka přesahuje a čeho jsme součástí. V tomto smyslu obě cesty „vedou do Říma“.

Je na každém z nás, jakou cestu zvolíme v různých svých tématech. Je důležité volit vždy tu, kterou právě vnímáme jako tu svoji, která nás aktuálně přitahuje v daném okamžiku. Hlavní je vydat se na cestu a jít.

Zpět na přehled článků