Menu

Člověk jako drahokam

Člověk jako drahokam

Když si představíme člověka jako nebroušený drahokam, navenek se jeví jen jako obyčejný hrbolatý, většinou šedý nebo hnědý kámen. Dokonce se nám mohou některé části jeho povrchu ošklivit podle toho, jaké s nimi máme zkušenosti. Například když jsme se o kámen uhodili, odřeli či škrábli, naše reakce na něj může být dost odmítavá, ačkoliv kámen za to vůbec nemůže. S lidským chováním a naší osobností je to velmi podobné. Někteří lidé jsou nám od prvního setkání příjemní, blízcí, přitahují nás a chceme se s nimi kontaktovat. Jiní nás naopak odpuzují nebo minimálně na nich nacházíme něco, co nám „nevoní“. A to i v případě, že máme vědomě čisté úmysly milovat všechny své bližní a nedívat se na druhé přes prsty.

Naše reakce na druhé lidi zásadně závisí na našich minulých zkušenostech a „naprogramování“ nejen z dětství. Tito současní lidé nám pouze na nevědomé úrovni připomínají něco nepříjemného, co v nás rezonuje a znovu otevírá staré škrábance, většinou způsobené někým úplně jiným.

Typickým příkladem je například tým lidí v práci s manažerem, který se poctivě snaží všem kolegům dát prostor se realizovat, motivuje je, podporuje je a vytváří pozitivní prostředí. Přesto jeden z podřízených na něj opakovaně reaguje s nepřiměřeným stresem a strachem, i když k tomu při pohledu zvenku nemá žádný důvod. Manažer by se mohl na uši postavit, být maximálně vstřícný a stejně vnitřní reakce podřízeného zůstane stejně neadekvátní, protože v něm vyvolává v roli autority nevědomé chování jako vůči otci, který byl příliš přísný.

Dalším příkladem může být jiný kolega v práci s jistými gesty a mimikou, která se v některých rysech shoduje s mimikou kluka ve školce, jenž nám kdysi v dětství sebral a rozbil oblíbenou hračku. A my vůbec nevíme, nám tento kolega vadí nebo proč nás štve a máme tendenci si hledat pro to vysvětlení. Podle rčení „Kdo hledá, najde“ pak nevědomě sbíráme důkazy toho, co je na něm „špatného“ a odsouzeníhodného. Svou nevědomou lež pak v sobě krmíme a chudák kolega je v tom úplně nevinně. Může se snažit sebevíc, naši přízeň si prostě nezíská.

Právě zde vzniká prostor pro koučink a další seberozvojové či terapeutické metody, díky nimž se nám v ideálním případě podaří změnit postoj a přenastavit zevnitř svůj vztah ke kolegovi, případně odhalit původní důvod, prožít si to a uvědomit. Někdy se při tom vynoří i celá řada souvislostí, sahajících do vzdálenější minulosti. Najednou se i situace s klukem ze školky z našeho dětství stává jen pouhým korálkem na dlouhé šňůře korálů, které jsme na své cestě životem nasbírali jako důkazy určitého přesvědčení. Příkladem vnitřních přesvědčení může být, že lidé jsou zlí, že se jim nedá věřit. Nebo že život je nespravedlivý a my to vždycky odneseme. Tato přesvědčení fungují jako vnitřní zákony, podle nichž se celý život řídíme, aniž bychom vůbec tušili, že takové zákony v sobě nosíme. Potom rozpoznání, uvědomění a změna vnitřního zákona může mít dalekosáhlý dopad na mnoho oblastí našeho života.

Nevinný neoblíbený kolega se tak stává špičkou ledovce, který dokážeme objevit díky prozkoumání viditelné části ledovce nad vodou. Následně s tím můžeme pracovat, začít led proměňovat a rozpouštět. Kousek po kousku uvolňovat korálky ze šňůry, kousek po kousku rozpouštět led ledovce. Někdy se dokonce podaří roztrhnout najednou celou šňůru korálků týkajících se daného vnitřního zákona a ty se rázem rozkutálí. Nám se tím uvolní energie a prostor pro zahlédnutí naší hlubší podstaty, jako bychom se prokopali od povrchu kamene dovnitř drahokamu k zářivým překrásným barevným tvarům. V tomto vnitřním vhledu dokážeme vnímat svou osobnost a to, co se nám v životě děje, jako pouhou slupku na vnějším povrchu nádherného drahokamu. I když cesta dovnitř drahokamu se jevila jako dlouhé prodírání se uzoučkým tunelem obrovské masy hmoty, z perspektivy celého drahokamu je najednou jasné, že to byla pouhá tenoučká slupka na povrchu naší podstaty. Všechny každodenní starosti v práci a doma vnímáme nyní jako malicherné nebo jako hru, kterou se na povrchu kamene zabavujeme. Naopak naše nádherná podstata vnitřku drahokamu zůstává čistá, nedotčená a ryzí.

Díky takovému prožitku své podstaty dokážeme kolegu, kterého jsme neměli rádi, vidět jako krásný ryzí krystal, jenž má jen neatraktivní šedou slupku. Náš obzor se tím rozšíří za hranice dosavadního vnímání svého života a my můžeme jen děkovat nepříjemné situaci s kolegou a sami sobě, že jsme se odhodlali podívat se pod pokličku běžného fungování.

Zpět na přehled článků