Menu

Keltský stromový kalendář

Keltský stromový kalendář

Sami Keltové nevedli žádné záznamy o svých vítězstvích, hrdinech, knížatech a králích. Měli stejně mizivý vztah k minulosti jako ke spekulacím o budoucnosti. Žili ve vztahu k přítomnosti. Od svých druidů se dozvěděli, že psaní odebírá smyslu napsaného sílu. V tom se moc nemýlili. Protože my si můžeme vždycky všechno někde přečíst, trénujeme svou schopnost zapamatovávání a paměti mnohem méně než Keltové. Kdo se musel všechno důležité naučit zpaměti jako oni, cvičil se nutně v soustřeďování se na to nejdůležitější. Tím hrozilo mnohem menší nebezpečí sklouznout do teoretizování a sednout tak na vějičku čemukoli ideologickému. Všechno, co bylo třeba vědět, se předávalo ústně, opakovaně a v různých variantách: aby bylo možno podržet vše lépe v paměti, bylo to vždy dáváno do souvislosti s dalšími životně důležitými informacemi, které byly zprostředkovávány v obrazech a symbolech, jež apelovaly přímo na pocity. Dnes to nazýváme živé učení. Kdo se takto učí, ten také bude to, co se naučí, používat. Vědění, které nemůže použít, filtruje. Není třeba se divit, že je dnes poměrně málo těch, kteří umějí samostatně myslet. Ve škole je do nás vědění cpáno jako krmení do hus. Na to, jestli se na učení chtějí podílet i naše pocity, se téměř nikdo neptá. Na to nezbývá čas. Kdo hodně ví, je ve škole král, i když téměř není schopen své vědomosti zužitkovat. Tak se stalo, že žijeme v době, ve které se mnoho píše a mnoho čte, ale jinak jedná, než myslí. Chybí pojící tmel cítění. Říká se tomu dlouhodobý vliv učení. Podle mého názoru byl právě zcela jiný způsob vrůstání do života základem úspěchu Keltů. Tam, kde zůstal aspoň trochu zachován, kde zůstal ohled na lidské city ve středu zájmů, tam se etické zásady keltské kultury uchovaly až do dneška. Jejich životní filosofie dosáhla takového stupně, že ji můžeme bez výhrad počítat k věčným lidským pravdám.


Úryvek z knihy „Keltský stromový kalendář“, autor Michael Vescoli, nakladatelství GERUDA


Zpět na přehled článků