Menu

 

Zpět na přehled článků

 

V zemi Komenského

Koučování ve školách - dejme profesi PEDAGOG opět hodnotu, kterou si zaslouží.

Mgr. Jiří Šmejkal, vedoucí projektu „V zemi Komenského“

Budeme si povídat o koučování a mě překvapuje, že bychom o něm měli mluvit ve spojení se školami. Vnímala jsem kouče jako hokejové nebo fotbalové trenéry. Vím, že se objevují ve spojení s manažéry a obchodníky, ale ve školách…?

Do jisté míry máte pravdu. Slovo, ale i základ této metody pochází ze sportovního prostředí, pak se přeneslo do světa podnikání. Dnes už ale existuje mnoho koučovacích směrů jako je životní koučink, partnerský koučink nebo koučink rozvoje osobnosti a další. Kouč ve sportu znamená převážně trenér. Kouč v našem slova smyslu, jak jej dnes používáme, má velmi odlišný přístup k člověku a k tomu, co dělá. Trenér dává instrukce a rady. Kouč provází a ptá se.

Ano, a to už jsme u toho, co je koučink a k čemu je užitečný.

Základem koučovacího přístupu je, že mezi koučem a koučovaným se vytváří důvěrný a bezpečný vztah, ve kterém se může koučovaný ponořit do vlastního prostoru mysli a nacházet tam potřebný materiál pro hledání a řešení svých zadaných témat. Na rozdíl od instruktorů, trenérů a poradců kouč zásadně nesděluje vlastní názor a neradí. Kouč věří, že každý člověk už má potřebné odpovědi na své otázky v sobě a pouze potřebuje sám sobě nepřekážet.

Jak to myslíte, že si člověk sám překáží?

Nejnovější vědecké výzkumy dokázaly, že lidský mozek v realitě funguje tak, že na podněty nejprve zapojuje svoje nejstarší části mozku spojené s přežitím, potom s emocemi a nakonec přichází ke slovu části spojené s nadhledem člověka, tvořivostí, vnímáním hlubších vztahů reality a také se schopností mít vize a představy budoucnosti. Bylo zjištěno, že na nové a nečekané podněty nejprve zareaguje nejrychleji nejstarší část mozku spojená s reakcemi: bojuj – uteč – dělej mrtvého. Téměř zároveň z jiné části mozku přijde emocionální doprovod v podobě strachu nebo agrese. Teprve potom přichází na řadu nadhled a tvořivost. V minulosti jsme to takhle potřebovali, abychom v přírodě přežili. Dnes žijeme převážně v lidské společnosti, ale naše reakce, které se primárně zapojují, jsou spojeny s realitou 100 miliónů let starou.

To znamená, že jednáme víc nevědomě, než vědomě?

Ano, přesně tak. Na tom je založena celá psychologie obchodu. Zapůsobit tak silně na emoce, aby člověk nakoupil dřív, než se dostane do nadhledu a uvědomí si, že to vlastně nepotřebuje.

A co tedy dělá kouč?

Kouč se snaží maximálně respektovat a podporovat individualitu a jedinečnost každého člověka. Provází ho k většímu sebeuvědomění a vědomí reality. Můžeme říci, že koučovaný získává daleko větší vládu nad svým životem ať už osobním nebo pracovním. Snižuje se jeho strach ze změn a díky tomu se zvyšuje jeho vnímavost, citlivost a tvořivost. Díky tomu rostou jeho jistoty, sebevědomí a sebedůvěra, a současně je schopen převzít větší odpovědnost.

Jak se může koučování uplatnit ve škole?

Koučování je velmi univerzální metodou a proto se dá velmi dobře aplikovat v mnoha oborech. Koučink akademie má od MŠMT akreditované dva vzdělávací programy, Ředitel koučem a Učitel koučem. My nechceme ředitele učit jak vést školu, ani učitele jak učit. Rádi bychom nabídli jednoduché a velmi efektivní koučovací techniky, které, když se dobře používají, mohou přinést překvapující změny. Konkrétněji, ředitele školy chápeme hlavně jako člověka, který je v manažerské pozici. Ta předpokládá mimo jiné, že musí být schopen řídit školu, vést učitelský sbor i ostatní zaměstnance tak, aby škola prosperovala, žáci se v ní cítili příjemně a rodiče k ní cítili důvěru. Osvojení si koučovacího stylu umožní ředitelům rozvinout uvědomování si sebe sama, svého jednání, vystupování a způsobu komunikace. Dále přispívá k rozvoji jeho vědomého provázení a podpory podřízených, aby získali důvěru ve svůj přirozený rozvoj a dokázali se motivovat. Myslím, že nemusím opakovat, co jsme si již řekli o roli kouče před chvílí. Ve stejné míře to platí i o řediteli, který koučovací styl přijme mezi své dovednosti.

Zní to velmi dobře, až trochu pohádkově. Je to opravdu možné?

Jde-li to ve firmách, a zde máme dobré zkušenosti, proč by to nešlo ve školách? Lidé jsou všude stejní. Již jsme měli několik ochutnávek pro ředitele škol a musím říci, že až překvapivě shodně souhlasily jejich potřeby a cíle s tím o co nám v koučování jde a co nabízíme. Ředitelé volají po změnách a nových metodách v řízení lidí. Chtějí znalosti a dovednosti, které by podporovali jejich týmy. Hledají možnosti, jak pracovat se strachem na školách. Chtějí efektivněji komunikovat nejen s učiteli a žáky, ale i s rodiči a vůbec veřejností. Máme z toho velikou radost, že v „zemi Komenského“ je pořád dostatek velmi vědomých a progresivních pedagogů.

Myslím, že s vámi mohu souhlasit, co se týče ředitelů, ale učitelé manažeři nejsou.

Kdo je manažer? Jaké jsou jeho dovednosti? Vede lidi, vytváří s nimi dobré vztahy, motivuje je, komunikuje a spolupracuje s nimi, vede je ke zvyšování profesní úrovně…

To vše vlastně učitel také dělá.

Ano, už tomu rozumíte. Koučink není pro úzký okruh sportovců a manažerů, prostě pomáhá lidem v jejich rozvoji, jak si oni sami určí. Koučink je učení se a učení jinak. Umožňuje druhé straně přijmout své kompetence. Zde jsou to žáci, kterým je umožněno, aby si samy uvědomili, co se učí, proč se to učí a má-li to význam k realitě, kterou prožívají. Jako kouč důvěřuji, že žáci to, co potřebují k základnímu náhledu na život, už mají v sobě přirozeně a potřebují se pouze rozvinout. Budu parafrázovat myšlenku zakladatele koučinku Timothy Gallweye: „Člověk je jako žalud, který má už všechny podstatné informace v sobě na to, aby z něj vyrostl statný dub.“

Platí to opravdu i o dětech?

Copak žalud už je vzrostlý dub? Děti potřebují vhodné podmínky a respektující přístup. Nejsem romantik, vím, jaká je situace na školách. Na druhou stranu děti jsou tvárnější a přístupnější než dospělí. Vaše obavy by spíš měly směřovat k dospělým než k dětem. Vliv školy je dnes daleko větší než kdy jindy… Známe Komenského myšlenku „škola hrou“. Přál bych si, aby hra byla součástí výuky, koučink je také hra. Hra o radosti, spokojenosti a naplnění života. K němu naše děti směřují. Buď do něj budou vstupovat zlomené, se strachem a odporem nebo sebevědomé a s nadějemi a vizemi…. A tady začíná budoucnost celé společnosti…. Rád bych se ještě zmínil o tom, že je také třeba, aby si učitelé stále připomínali, že učitel je především učitel. Ne rodič, sociální pracovník nebo psycholog, i když má mnohé dovednosti z těchto oborů. Pedagog je vůbec nesmírně důležitá a odpovědná role, a podle mého názoru dnes ne příliš doceňovaná. Dejme mu znovu tu hodnotu, kterou si zaslouží. To můžeme, když on sám svou hodnotu vnímá a stojí si za ní. Jestliže děti jsou naší budoucností, pedagog stojí u jejího zrodu a její kvality.

Rozhovor vedla Mgr. Markéta Šounová

 

Zpět na přehled článků