Menu

 

Zpět na přehled článků

 

Sladký život dámy v letech

Kým byste chtěla být, až oslavíte šest „křížků“? Naštvaná důchodkyně, nebo dámou, která ví, co se životem? Čeká vás třeba třicet dalších let…. Co s nimi uděláte?

Slavná a krásná herečka Jane Fonda stojí u mikrofonu a říká: „Žijeme v průměru o dvacetpět let víc než před sto padesáti lety. Jak je naplnit?“ ptá se řečnicky. Načež začne přednášet o nacházení sama sebe, smiřování se s minulostí o tom, jak senioři mají své místo v životě rodiny i společnosti, a na konci sklidí ohromný aplaus. Nahrávka z jejího vystoupení, kterou jsem našla na internetu, mě nadchla.

Panečku, to je námět! Jenže, dá se takhle krásná teorie opravdu žít? Jak to zvládnout bez ležení u psychiatra? A dá se tohle téma sdělit normálním českým ženám? Podobné otázky mě trápily až do chvíle, kdy jsem se setkala s profesionální koučkou Martou Annou Petrášovou z Koučink akademie.

Ve výslužbě?

„Úplně nejdůležitější v životě žen po padesátce a šedesátce je fakt, že děti odcházejí z domova a my zůstáváme samy nebo ‚jen‘ s partnerem. Může to být hodně složité. Vždyť jsme posledních dvacet třicet let žily hlavně pro děti – byly jsme mámy. A najednou bychom měly znovu a možná vůbec poprvé v dospělosti žít svůj život,“ přemýšlí Marta Anna Petrašová. „Spousta žen tento proces zvládne spontánně, ale stejně tak to může být náročné období. Jak najednou vydržet sama se sebou? V čem najít skutečný smysl? Čím naplnit čas, když už nejsme hlavní strážkyní rodinného ohně?“

Nemusí to být tak těžké. Cesty, jak najít svou novou životní roli jsou velmi individuální, pár univerzálních rad ale existuje.

Dobrá společnost

Najděte si kamarádku nebo kamarádky, které přemýšlejí podobně jako vy a jsou v obdobné životní situaci. Moc vám ale nepomůže, když si nimi při kávě ve vinárně budete vrkat, jak je ten život hrozný a nic už nemá cenu.

Pohled na svět

Ne, nemusíte být stále dobře naladěná. Naopak, máte právo na špatné nálady a smutky. Ale nepěstujte si je!

„Je docela dobré snažit se občas zachycovat své myšlenky.“ Když zjistíte, že většina z nich se soustřeďuje na to, co je špatně, co se nepovedlo nebo co se může zkazit, kdo vás naštval a na co se netěšíte, je to docela průšvih!“ podotýká odbornice. Zejména proto, že vás určitě dost věcí potěšilo, povedlo se, vašim blízkým se daří.

„Výzkumy opakovaně potvrzují, že pocit životního štěstí nezáleží na tom, jak se ve skutečnosti máme, protože dobré a špatné události dostáváme v životě často dávkované podobně – ale záleží na tom, jak se na svůj život díváme!“ zdůrazňuje Anna Petrášová.

Dobře naladěný člověk je navíc přitažlivý – pro děti, vnoučata nebo přátele. „Nemusíte absolvovat cestu kolem světa a hledat sama sebe, stačí, když se budete těšit na kafíčko na zahradě, mít radost z toho, že vás po ránu nic nebolí a že manžel zrovna dnes nefrká,“ říká koučka.

Hledejte

Následující rada se vám může zdát banální, ale proč ji nezkusit, když nemáte co ztratit? „Najděte si v životě věci, které vás baví. Nejlepší je vzpomenout si, co vás kdy těšilo, čemu jste se chtěla věnovat, na jakou činnost máte talent. „Můžete začít malovat, psát fejetony, chodit na balet, v dnešní době je možné všechno. Hlavně nepodlehnout pocitu – „Jé, budu trapná!“ nebo „To se v tomhle věku nehodí!“ Na to mají nárok puberťačky, které nevědí nic o životě a nemají žádné sebevědomí, vy jste na tom ale jinak,“ ujišťuje Anna Petrášová.

Nehýčkejte si černé skříňky a staré jizvy

Po šedesátce i dřív nastává čas vhodný k bilancování – pozor, ne bilancování před koncem, ale proto, aby se nám žilo snadněji.

Málokterá z nás je s blížící se třetí třetinou života bez jediného životního šrámu. Možná máte nevděčné děti, třicet let jste nepromluvila se sestrou nebo máte za sebou manželství s tyranem. Abyste s sebou další léta nevláčela stará zranění, udělejte něco.

Cest léčení minulosti je mnoho. Můžete pracovat s terapeutem, psychologem, absolvovat rodinné konstelace. Jde to ale často i velmi jednoduše.

„Pro klid duše stačí vzpomínat,“ doporučuje koučka. „Například vzít do ruky rodinné album a podívat se svoji minulost a své nejbližší. Popřemýšlet: Kdo je moje maminka? Jak ji asi vychovávali její rodiče? Odkud pocházela, co ji v životě asi formovalo? Kdo je můj táta? Kde vyrostl a jak žil? Jaký měli mezi sebou vztah? Proč byli takoví a proč mě tak vychovali? Postupně můžete vzít každého člena své rodiny – všechny, kteří vám ublížili, i ty, s nimiž máte hezké vztahy, a zamyslet se nad jejich životem.

Stačí si říct: Byl to můj život

Při takových chvílích často dojde pochopení, přijetí. „Nikdo není zlý z podstaty, lidé se nerodí zlí. Také málokterá situace se dá označit jako pouze špatná. Možná vám manželství s tyranem dalo dítě, možná jste díky těžkým situacím silnější, odolnější a vážíte si štěstí, které máte teď. Nemusíte změnit názor, jen se zamyslete s otevřeným srdcem, jinýma očima a s velkou důvěrou. Někdy stačí říct: Nebylo to sice hezké, ale patří to do mého života. Nebyla jsem šťastná, udělala jsem chybu, ale tohle byl/je můj život. Nemusíte mít v sobě zavřené černé skříňky, které se nesmějí otevřít – naopak, otevřete je řekněte si – i tohle jsem byla já,“ doporučuje koučka. Podobnou „revizi“ věnujte svým dětem. Pomůže vám to pochopit je a nechat jít svou vlastní cestou.

Jste pořád mámou (a navíc babičkou)

Vaše místo v rodině je neotřesitelné

„V systému, který se jmenuje lidská společnost, mají starší lidé nezastupitelné místo. Byť se to možná poslední dobou moc nezdá. Rodiče jsou pro dospělé děti stále kotvou, například místem, kam utíkají, když se jim rozpadají jejich vztahy s partnery,“ podotýká Anna Petrášová.

„Mámy a tátové v sobě nesou rodinnou paměť, kořeny. Čím rychlejší a zmatenější je dnešní doba, tím víc mladí lidé začínají znovu vnímat svůj původ, lidi a místa, které jim říkají, kdo jsou, odkud pocházejí a co jsou vůbec zač. V tom rodiče nikdy nikdo nenahradí.“

Výchova nekončí

Stejně tak nikdy neskončí vaše výchova, byť své děti už dávno neplácáte přes prsty. Tím, jak se chováte, smýšlíte, stavíte k životu, problémům, nemocem a radostem, dáváte silný vzor svým dospělým dětem. Ty totiž váš život vnímají úplně jinak než v dětství nebo dospívání. „Váš vnitřní klid, to že nejste hysterická z hloupostí nebo jaký nadhled máte ve vztazích – to je pro vaši dceru nebo syna ohromná inspirace do dalšího života,“ říká Anna Petrášová. „A tou inspirací jste stále, v padesáti i osmdesáti – jako mámy i babičky.“

Definitivně pak funguje jedno pravidlo: čím více žijete svůj vlastní život, své zájmy, koníčky, svůj čas, tím více jste atraktivnější pro své děti, tím jste pro ně zajímavější a jste jim blíž.

Strach je normální

Šedesátka je také věk, kdy se potýkáme s nemocemi, bolestmi. Začínají umírat první kamarádi a známí. Dochází nám, že jsme si život jen vypůjčily. Přicházejí také strach z bolesti, z osamění. „I tohle do seniorského věku patří. Nemá cenu si nalhávat, jak je a bude všechno růžové a perfektní. Musíme se s tím poprat. Na druhou stranu je ztráta času propadat neopodstatněným ‚depkám‘ a utápět se v malichernostech.“

Čas je dar

Díky vědomí, že jsme už v druhé polovině života, si mnohem lépe uvědomujeme, že plýtvat časem je luxus. Proč ten, který nás čeká, neprožít v co největší pohodě a s radostí? Čas dává záležitostem, kterým se věnujeme, smysl.

Péče o sebe

Možná jste dvacet let nebyla u lékaře - ale po šedesátce byste se o své zdraví měla poctivě starat. Jde to i hezky. Dojděte si na masáž, na kosmetiku, pedikúru, na ochutnávku vín, do páry, zkuste plavání, jógu. Teď opravdu máte čas věnovat se sama sobě, tak to udělejte.

Příroda vždy pomáhá

Jestli nemáte na nic náladu a prožíváte těžší období, nemá cenu lámat něco přes koleno. Existuje ale věc, prověřená generacemi a fungující na 95 procent: jděte do přírody, choďte na dlouhé procházky, lehněte si do trávy, dívejte se na mraky, dotýkejte se stromů ... „Země je naše matka a my jsme její děti – cítíme to všichni od narození, ale ke stáru nějak víc. Nechte se hýčkat přírodou, ta je lékem na všechny strasti světa,“ uzavírá Anna Petrášová.

Proč je život po 60 fajn?

- Nacházíme vnitřní klid.

- Začínáme mít nadhled nad událostmi, lidmi, vztahy, životem.

- Můžeme poznat, co jsme vlastně zač a začít se na sebe a na svůj život dívat s láskou a pochopením.

- Je čas začít si plnit některé sny.

Náš tip

www.koucinkakademie.cz - Žena ve všech svých podobách

PS: přednášku Jane fondové najdete na http://www.ted.com/talks/lang/cs/jane_fonda_life_s_third_act.html.

OLGA POUCHEOVÁ

 

Zpět na přehled článků