Koučování - co mi to dalo pro život? Co jsem nechtěla a proč jsem se vstupem do První spirály váhala byla obava ze standardizace mého myšlení. Ale nic takového nenastalo. Dozvěděla jsem se víc o sobě. V průběhu výcviku jsem si uvědomila, jak je důležité nebýt vždycky expertem na všechno. A že když nehodnotím, nekomentuji a neradím a třeba jenom naslouchám, tak můžu být mnohem užitečnější, než když mám na všechno svůj názor. Na to se snažím nezapomínat. Pak mi koučování ukázalo, jak je svět nesmírně hluboký, široký a pestrý a co to znamená "být ve své kůži". Co pro mne bylo zvlášť cenné a k čemu se často vracím bylo jedenáct předpokladů koučování ve spirále. Protože třeba že "všichni jsme ok" je dobré si připomínat dnes a denně.

Poznal jsem moc silných otázek, které v nás otevírají nečekanou kreativitu. Pochopil jsem, jak důležitý je pozitivní rámec, protože umožňuje odpoutat se od svazujících strachů. A dostalo se mi poznání, že nemůžeme růst, aniž bychom se dotýkali hranic komfortní zóny.

Už nemám potřebu radit, pokud někdo něco potřebuje a řekne si o pomoc, použiji vhodnou koučovací otázku, ať si na to dotyčný přijde sám. Rovněž se mi daří daleko lépe naslouchat, vnímat "klíčová" slova, více se napojit na lidi a vypínat při rozhovorech moje filtry v hlavě. A v neposlední řadě využívám i sebekoučování. Není nad to při problému si udělat čas, sednout si a přijít si na to sám :-).